Jak jsme málem přišli o Rychlé šípy!
Melantrich
Počátkem toho roku odešel Foglar ze svého dlouholetého zaměstnání u firmy Oskar Stein do propagačního oddělení Melantrichu. Na jednu stranu šťastný, že se vymanil z ubíjející práce fakturanta, na druhé straně plně nespokojen s novou pozicí, neumožňujícímu věnovat se naplno pouze redakčním záležitostem. Jen pár dní po nástupu píše svým bývalým spolupracovníkům: “Zajímavá práce a celé prostředí mne tak uklidňuje, že ani sám sebe nepoznávám. Demokratické jednání nás všech mezi sebou, mužné a přímé, léčí mou udupanou sebedůvěru…” Ale zároveň si ve stejnou dobu v deníku stěžuje: “Doma jsme s Pumíkem nešťastní, že jsem šel k Melantrichu.”
Mladý hlasatel
Při své nové práci, sestávající z vymýšlení reklamních sloganů, čtenářských soutěží a dalších propagačních nápadů pro různé seriály a časopisy Melantrichu, zároveň vede kluby v Mladém hlasateli a píše do něj i občasné články. Hlasatel již několik let vede Břetislav Mencák. V září se rozběhne IV. ročník, který bohužel nevydrží dlouho. Vyjdou pouze čtyři čísla a mobilizace a podpis mnichovské dohody vydávání uzavřou, prý kvůli nedostatku papíru. Jestřáb se s tím nechce smířit a uvažuje o tištění alespoň nějakého cyklostylovaného časopisu pro chlapce. Jistě ho k tomu podnítil i úspěch dvojkařského věstníku Čigoligo, který se takto v několika stech výtiscích šíří mezi skauty po celé republice.
Vydavatelství během tiskové pauzy, týkající se více titulů, spustí vlnu propouštění, která vyplaví i B. Mencáka. Na jeho místo nastoupí Karel Bureš, s tím, že J. Foglar by mu měl pomáhat. V pátek 18. 11. 1938 dopoledne to jede probrat s ředitelem Melantrichu Šaldou. Veze mu ukázky své práce a nápady na časopisecké novinky. Možná je mezi nimi i kreslený seriál na zadní stranu týdeníku. Bohužel odchází zdrcen, již po třetí za několik let mu Šalda místo odpírá, tak Jestřáb přemýšlí o odchodu z vydavatelství a uzavření této životní kapitoly. Do večera se ovšem rozmyslí a rozhodne se zabojovat. Píše řediteli dopis, který mu veze do Košíř a mmj. v něm sděluje: "Nesnažím se tímto dopisem zviklat Vaše rozhodnutí, ale musím to alespoň napsat. A já Vás prosím: Až snad někdy - třeba i po létech - bude se po čtvrté z jakýkoliv důvodů uvažovat o změně, nezapomeňte pak už na mne..." Sláva, velký plantážník nezapomněl, už v pondělí se z pracovníka propagačního oddělení konečně stává vysněný redaktor, jenž si radostně poznamenává: “Mám se stěhovat do redakce M.H.” a druhý den dodává: “Dobře se mi to líbí.”
Černí jezdci
Nad kresleným seriálem pro Hlasatel marně doma přemýšlí jen o pár dní později. Ale hned druhý den ráno, 30. listopadu, vytváří v redakci seriál “Černí jezdci řádí” a 4. prosince již konkrétní scénář prvního dílu. Je to právě den poté, co se Mladý hlasatel po více než dvou měsících vrátil ke čtenářům. Foglar si bohužel do deníku nepoznamenal, kdy přesně se na chodbě Melantrichu potkal s Janem Fischerem, kterého požádal o ilustrační část. Ale víme, že už za dvanáct dnů byl Hlasatel i s komiksem vytištěný a mířil ke čtenářům. První díl pouze s Mirkem a Jarkou, za týden s přibyvším Jindrou (ovšem pouze jako tlupa bez názvu), která o další týden později dostane od Černých jezdců pěkně "na budku". To jim nezabrání (již v roce 1939) uspořádat běžecké závody ve kterých by jistě Mirek zvítězil, kdyby mu nehodili překážku do trati.
Rychlé šípy
Až tedy necelý měsíc po zveřejnění první epizody věnuje Vlasta chlapcům vlajku a Jarka navrhne: "Budeme si říkat Rychlé šípy na památku Mirkova běhu". Kde se ovšem tento název vzal?
S pravděpodobným vysvětlením přišel foglarovský badatel Jiří Zachariáš ve své knize Stoletý hoch od Bobří řeky, kde zveřejnil razítko klubu Mladého hlasatele "Rychlý šíp cyklistů", jež si Jestřáb netradičně nalepil do svého pracovního zápisníku. Klub sídlící v obci Lazy u Orlowej oznámil svůj vznik v prosinci 1938, tedy přesně v době, kdy vyšel první komiks Černí jezdci řádí. Lazy byla větší obec na Karvinsku s přibližně 9000 polskými a českými obyvateli, aktuálně zabrána polskou armádou. Až posléze se stala součástí protektorátu.
Redakce klubu přidělí číslo 1910, pod kterým se v Hlasateli objeví na Štědrý den roku 1938. Zároveň ve stejném čísle Mirek Dušín s Jarkou Metelkou a Jindrou Hojerem založí vlastní tlupu. Jen o tři dny později (27.12.) píše Jestřáb komiksový scénář Černí jezdci dychtí po vlajce, kde je prvně užit název klubu Rychlé šípy.
Je tedy velmi pravděpodobné, že se Jestřáb názvem lazeckého klubu inspiroval a i proto si jejich později vzniklé razítko, spolu se spojením na písaře E. Guznara, vlepil do zápisníku z roku 1939. Zároveň se informace o klubu Rychlý šíp cyklistů objeví několikrát i v Hlasateli. Například jeho člen Drahomír Moldřík získává dokonce dvě ceny MH: v soutěži "Školáčkův první úkol" a v hádankářském poháru. V březnu o nich v klubové rubrice Foglar píše: "Razítko krásné. Moldřík se opravdu kavalírsky zachoval. Brožurka zaslána později. Došla? Adresu neprozradíme. Hádanky a články předány příslušným redaktorů." A červnové 33 číslo MH přináší krátkou zprávu o klubovém výletě na kole.
Pak se již stopa vytrácí. Ale pravděpodobnou stopu v názvu kultovního komiksu jim již nikdo nevezme.
Šlo tedy o souhru šťastných okolností v nešťastné době, kdy Mnichov přerušil vydávání Hlasatele, Melantrich se rozloučil s B. Mencákem a Jestřáb zabojoval o svůj sen. Nebýt toho, možná by žádný Mirek Dušín nezachránil Jarku Metelku před Černými jezdci. A nebýt hochů z Lazů, možná bychom s obdivem vzhlíželi ke Stříbrné hvězdě nebo k Červeným vlčatům. Kdo ví....
Jak to bylo dál se dočtete ve zbrusu nové velkoformátové knize Rychlé šípy: původní kresby a scénáře. V ní objevíte ukázky mnoha Foglarových náčrtů, poznámek a především scénářů, které pro své výtvarníky připravoval. A zároveň si jejich naplnění můžete zkontrolovat na neupravené verzi komiksu, tak jak ji Jan Fischer či Marko Čermák předávali tiskárně.
Originály komiksů J. Foglara a J. Fischera můžete na vlastní oči zhlédnout od 12.12.2024 do 6.4.2025 na výstavě Jsme klub Rychlých šípů! v Muzeu literatury.
Roman Šantora - Bobo
odkaz J. Foglara