Jaroslav Foglar - Jestřáb (6.7.1907 – 23.1.1999)

Spisovatel, šéfredaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed, významný metodik, dlouholetý skautský vůdce   2. oddílu Praha. Jeho odkaz včetně autorských práv spravuje Skautská nadace Jaroslava Foglara.

Jaroslav si jako kluk skautování příliš neužil: Ve třinácti letech mu ho maminka zakázala, protože se nachladil při prodávání junáckých losů. O několik let později se k hnutí vrací vstupem do oldskautského klubu Jestřábi, který založil a vedl jeho bratr Zdeněk. Slávek v něm ale nebyl spokojen, a tak v roce 1924 přestoupil do 34. oddílu Ohnivci, kde získal svou přezdívku Jestřáb. Stal se zástupcem vůdce a už v roce 1925 vedl svůj první tábor v blízkosti legendární Sluneční zátoky na Sázavě. Následně došlo ke sloučení s 2. oddílem, a tak se začala psát slavná historie pražské Dvojky pod Foglarovým vedením. Dvojka nepřestala žít během celého zbytku 20. století. V době zákazů skautingu fungovala v ilegalitě, ukrytá v jiných organizacích s vůdcem Jestřábem v čele. Ten vedl oddíl celých 60 let: Novému vůdci jej předal až v roce 1987, kdy oslavil osmdesátiny.

JF koláž

Foglarovou doménou nebyly náročné a daleké výpravy za obzor, ale schopnost vykouzlit dobrodružství, které může za pomoci fantazie a kamarádů zažít každý kousek za městem či ve vedlejší uličce. Skautský program obohatil kromě množství her desítkami nápadů, které přinesly šťávu do tehdy poněkud fádního oddílového života.

Své zkušenosti, nápady a programové tipy nabízel ostatním prostřednictvím časopisů a později knih na pomezí příběhu a metodické příručky, jako byly Kronika Ztracené stopy či Náš oddíl.

Kromě vedení Dvojky se Foglar plně věnoval spisovatelské dráze, a to i v době, kdy byla jeho tvorba na indexu. První povídka Vítězství mu vyšla ve Skautu‑Junáku již v prosinci 1923. O deset let později ve stejnojmenném časopise publikoval na pokračování román Boj o první místo. A pak v rychlém sledu následovali Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a dvě desítky dalších. Ty se spolu s mnoha povídkami a komiksy v čele s Rychlými šípy staly nejpodstatnější četbou pro několik generací mladých lidí. Foglar se i v nelehkých dobách nesvobody věnoval spisovatelské a redaktorské práci, přestože v padesátých i sedmdesátých letech byla jeho tvorba na „černé listině“ nežádoucích autorů. Po roce 1989 se jeho dílo dočkalo kompletní reedice.

Ve třicátých letech přišel Foglar s nápadem jak ovlivnit i mládež, která nemá možnost věnovat se skautingu. Pod hlavičkou vydavatelství Melantrich uskutečnil svou myšlenku dětského časopisu skrze Mladý hlasatel, kde v roce 1937 připravil půdu pro zakládání tzv. čtenářských klubů. Náměty pro jejich program čerpal především z prostředí oddílu či skautingu jako takového. Například bobříci svou inspiraci odborkami a třemi orlími pery nezapřou. Skautingu tím ovšem neudělal žádnou medvědí službu, právě naopak, stal se jeho nejvýznamnějším propagátorem.

Jaroslav Foglar zemřel po dlouhé nemoci 23. ledna 1999, pochován je na Vinohradském hřbitově v Praze. Jeho životopisec a pokračovatel Miloš Zapletal o něm píše: „Jaroslav Foglar – od druhé světové války nejčtenější český spisovatel, redaktor ve své době nejúspěšnějšího časopisu pro mládež, tvůrce nejpopulárnějšího seriálu, nejdéle sloužící skautský vůdce. Literární kritikou většinou zatracovaný, totalitním režimem po desetiletí zakazovaný.“

Václav Nosek – Windy

Knihy a audioknihy Jaroslava Foglara vydává od roku 2018 nakladatelství Albatros.

Dlouhých 22 let
činnosti nadace

90+ podpořených
skautských kluboven

300+ podpořených
jiných projektů