Příběhy nových skautských kluboven v roce 3/2025 klubovna v Moravských Budějovicích

Rozhovor s Pardálem: Nebojte se pustit do velkých věcí!

V cestě za svým snem spolupracujte s odborníky a podporovateli. Odstřihněte chytrolíny a všudybyly. Petr Rokovský – Pardál popisuje, jak vznikala nová klubovna v Moravských Budějovicích.

Kdy se u vás objevila myšlenka na novou klubovnu?

Počet členů oddílů se stále zvyšoval. Už v letech 2013-14 jsme tak k původnímu objektu z likusových desek přistavili zděnou část. Počítali jsme s tím, že v budoucnu nahradíme „likusák“ za zděnou stavbu. Počet členů i oddílů stoupal i nadále a bylo jasné, že jednopodlažní stavba nebude stačit. Rozhodli jsme se proto vytvořit v klubovně i užitné podkroví.

Proč ses ujal tohoto těžkého úkolu?

Nebaví mě stát na místě, a nikam se neposouvat. A taky se asi vše dobře sešlo. Vedl jsem středisko, měli jsme stavební povolení na původní objekt a probíhala aktualizace plánů. Na Setkání stavitelů v Pardubicích se ke mně dostala zajímavá informace o dotační výzvě od MŠMT. Končil jsem vysokou, nastupoval na doktorát a znělo to jako fajn věc vybudovat pro naše oddíly kvalitní zázemí na delší dobu.

Jak vaše nová klubovna vypadá?

Od září ji máme v plném provozu. V jednu chvíli v ní mohou být schůzky tří oddílů, plánovaná kapacita pro výpravy či kurzy je 30 až 40 osob. V přízemí máme velkou společenskou místnost, která slouží i jako jídelna, vedle je průchozí kuchyň, klubovna předškolních dětí, sklad na drobné vybavení, bezbariérové WC se sprchou a klubovna o zhruba 25 metrech čtverečných. V podkroví jsou dvě velké klubovny, každá má zhruba 40 metrů čtverečných. Mezi nimi je na chodbě knihovna a koutek pro administrativu, plánujeme tam drobné posezení a jsou tam i toalety. Chodba a knihovna v podkroví jsou od schodiště oddělené čtyřmetrovou lamelovou stěnou z dubových KVH hranolů. Ta tvoří výraznou dominantu, která zároveň propouští dostatek světla na schodiště a zajišťuje bezpečí a rozdělení toho jinak vcelku velkého prostoru.

Každá místnost má jinak barevné zárubně, aby bylo snazší přehledně rozdělit vybavení, a aby hosté, kteří k nám zavítají na kurz či výpravu, věděli, co kam patří. Prostor, který jsme měli, jsme chtěli maximálně využít. Proto třeba máme pod podestou schodů prostor, který je z druhé strany přístupný z jídelny. Slouží jako sklad židlí pro větší počet hostů a pro dřevo do krbových kamen. To máme připravené v bednách na vozících. Na jejich výrobě se podíleli skauti, tak aby byl transport dřeva ke krbu co nejjednodušší.

Jak probíhal proces stavby nové klubovny?

Měli jsme schválené stavební povolení na přístavbu k likusovému objektu. To jsme prodlužovali a myšlenku stavby postupně „přiživovali“. Dva architekti z našeho střediska poté nabídli, že více než pět let starý návrh aktualizují. Vznikla tak nová projektová studie, kterou jsme jako středisková rada připomínkovali a schvalovali. Všechny oddíly od té doby změnily své vedoucí, takže v nové klubovně dnes působí nástupci těch, kteří připomínkovali výkresy. Podařilo se nám získat zmíněnou dotaci, větší část stavby provedla stavební firma vybraná ve výběrovém řízení. Finální zařízení a vybavení jsme už dělali sami. Jednotlivé místnosti jsme připravovali velmi univerzálně, oddíly si je rozebíraly až na začátku roku 2025 před finálním zařizováním.

Jaké zdroje financí měl váš projekt?

Celkové náklady byly přes 13 milionů korun. Přes 70 procent tvořila dotace od MŠMT ve výši 9,3 milionů korun, dále nás podpořilo město Moravské Budějovice (1,2 milionu korun), splácíme půjčku z FNJ (1 milion korun). Ve veřejných sbírkách se nám podařilo získat s podporou SNJF 800 tisíc korun, podpořila nás Nadace PPF (500 tisíc korun) a dále MAS, okolní obce a firmy z okolí. Při pohledu zpět bych si některé žádosti, zejména ze státního aparátu za desítky tisíc korun, už rozmyslel, protože se ukázaly jako administrativně daleko náročnější než podpora od firem, od kterých finance mohou přijít rychle a snadno.

Nastaly na cestě k vaší klubovně nějaké potíže?

Hned na začátku, když jsme odeslali žádost o dotaci na MŠMT se sestaveným rozpočtem, začala stavební krize a ceny některých materiálů byly rázem dvojnásobné. Naštěstí se vše přehnalo, když jsme čekali na vyhodnocení žádosti o dotaci, takže jsme soutěžili už za docela rozumné peníze. Přálo nám v tom i počasí – mrzlo, když bylo potřeba, aby mrzlo a mohla se například na pozemku pohybovat těžká technika, a naopak bylo pěkně, když jsme potřebovali pěkné počasí.

Existuje nějaké know-how, o které by ses chtěl podělit s ostatními skautskými staviteli?

Nebojte se zaplatit odborníky. Dotaci od MŠMT nám vyhotovovala profesionální firma, která zpracovala také prováděcí dokumentaci – tu všem doporučuji. Nestavějte pouze na základě dokumentace pro stavební povolení. Pomohla odhalit a dořešit detaily ještě před samotnou stavbou. V neposlední řadě je důležitý i stavební dozor. Zpočátku se nám ceny za tyto služby zdály vysoké, ale doporučuji si vzít například čtverečkovaný papír, nakreslit celkový rozpočet a jednotlivé čtverečky vybarvit podle toho, na co peníze půjdou. A najednou zjistíte, že například „ta drahá“ prováděcí dokumentace tvoří vlastně jen tři procent z celé stavby.

Myslete na praktičnost – jde o skautskou klubovnu, vedení oddílů se postupně předává a každý může mít svou představu. Proto by klubovna měla být co nejuniverzálnější z dlouhodobého hlediska. Co se týče organizace a managementu stavby, doporučuji jednotnou strukturu složek, například dle data a poté názvu, abyste rychle a jednoduše dohledali informace, které jste řešili třeba před půl rokem. Datová schránka a elektronický podpis jsou dnes již pro mě samozřejmostí.

Co tě na dlouhé cestě k nové klubovně hnalo kupředu?

Celá stavba i projekt mě neskutečně bavily. Poslední dva roky byly velmi intenzivní a náročné. Trávil jsem tím čas téměř každý den. Pravidelné kontrolní dny mi spolu s dalšími úkoly kolem stavby dost organizovaly život. Nasbíral jsem přitom ale ohromnou spoustu zkušeností a dovedností a výrazně se mi posunula hranice toho, co vnímám jako problém a co jako marginálii. Byly určitě i těžší chvíle, kdy jsem byl na hraně, nebo chvílemi dokonce za hranou vyhoření. Každý dílčí úspěch či namontované a získané vybavení mě ale nakopl dál. Velké poděkování samozřejmě patří mému okolí, které mě (resp. nás) v tom velmi podporovalo, a v posledním půlroce při zařizování také trávilo v klubovně hodně času.

Co bys vzkázal dalším skautským stavitelům, kteří by se chtěli vydat podobnou cestou?

Nebojte se! Nebojte se pustit do velkých věcí a případně o některé z nich žádat opakovaně. Nebojte se spolupracovat s odborníky – občas je potřeba jim důkladně představit a zdůraznit rozdíly mezi skautskou klubovnou a jejím vybavením například oproti rodinnému domu. Nebojte se zapojit členy střediska a své podporovatele, na druhou stranu se nebojte ignorovat či odstřihnout od svého okolí negativní chytrolíny a všudybyly.

Buďte připraveni: průběžně si prodlužujte povolení, sledujte dotace, scházejte se s lidmi (středisko, radnice, firmy…) a živte myšlenku stavby klubovny. Kdo je připraven, dokáže rychle a kvalitně reagovat na vzniklé příležitosti.