Alvarez osmdesátiletý

Legendární hra Jaroslava Foglara slaví výročí!

Legendární hru představil Jaroslav Foglar poprvé na jarní výpravě pražské Dvojky před osmdesáti lety. Odstartoval tak dráhu programů, bez kterých se dnes neobejde skoro žádný dětský tábor. Navíc první na světě.

alvarez2

PŘEDEHRA

„Jestřáb oznamuje bodování za únor a rozdává prvním deseti lístek ALVAREZE, senzaci, kterou má přinésti letošní tábor! – každý to obdivuje a je napjat. „Co to asi bude?“ Takto popisuje zápis kroniky Dvojky z 8. března 1942 první setkání oddílu s ALVAREZEM. Tím bájným dobyvatelem, který „potřebuje jen statečné a silné“.

alvarez

Prostřednictvím lístečku (viz obrázek) připíná pozornost hochů k letnímu dobrodružství. A přitápí dál každou výpravu, kdy za různé drobné hry či úkoly přichází nové a nové lístečky prozrazují více a více z cesty za bájným pokladem. Foglar už si dlouhodobější hru v malém vyzkoušel na loňském táboře a někteří tvrdí, že její principy splňuje už série zkoušek 13 bobříků s legendou o Royovi z knihy Hoši od Bobří řeky. O pár let před Alvarezem navíc obdobné téma přinesl už spisovatel a vůdce J. Novák – Braťka v knize Zelené jezero, kde popisuje dlouhodobé družinové pátrání s pirátskou legendou po pokladu Aztéků. Ale až Foglar dokázal celý koncept dopracovat a především ho uvést v širší známost prostřednictvím románu Devadesátka pokračuje. A tyto jeho principy a metody si drží dlouhodobé hry dodnes.

Ale vraťme se do roku 1942. Je krátce po atentátu na Heydricha, kdy nacistický teror stupňuje svou zběsilost. Junák je již skoro dva roky zakázán. Dvojka našla útočiště v Dorostu Klubu českých turistů. Na tábor se může vydat jen krytá jako zemědělská brigáda a bydlet proto musí na statku. Jiřímu Navrátilovi (tehdejšímu Dvojkaři a pozdějšímu starostovi Junáka) se podaří najít místo na samotě Kocanda, v blízkosti tradičního tábořiště ve Sluneční zátoce. Právě v jejím okolí se může konečně rozehrát hra, na kterou Jestřáb „napínal mančaft“ celé jaro prostřednictvím motivačních lístečků. „A teď do boje hlavního. Již brzo, brzo, za několik dní se na táboře rozpoutá!!!“

alvarez1

ALVAREZOVA PŘITAŽLIVOST

Týden po začátku tábora začal Jestřáb podmanivě vyprávět o Cortézovi a jeho dobyvatelských výpravách o kterých se všeobecně ví. „Neví ale o ALVAREZOVI, který se vydal o sto let později aztécké poklady hledat a který – když je měl již na dosah ruky – musel zahynout jen proto, že Rodrigo nechytil klíč… 

A zde vlastně začíná náš příběh! Alvarez, dobrodruh a hráč, soustředil kolem sebe skupinu mužů, statečných a odvážných jako on sám a vydal se s nimi na cestu. Tisícerými nebezpečími se výprava probíjela. Tisíckrát byla v nebezpečí smrti, sta půtek svedla a mnohé zkoušky musela podstoupit, aby dokázala nedůvěřivým Strážcům, že je to ona vyvolená k převzetí pokladů. Alvarez si psal o všech událostech podrobný deník, a to tajným písmem, k němuž klíč důmyslně ukryl.“ První etapa hry je tak spojena s luštěním Alvarezova deníku, kdy úkolem jednotlivých družstev je získat údaje, které písmenko za které má být v šifře nahrazeno. Tuto informaci pak mají dopravit na kole do vzdálené „dešifrovací stanice“, kde se snaží část družstva deník vyluštit.

Když se podíváme na první a další etapy hry, nešlo o žádné převratné soutěže či závody, které by se v tehdejších oddílech nevyskytovaly. Hlavní vábivost spočívala v legendě a postupném, dnes bychom řekli, seriálovém principu. K tomu občas nějaký kostým, vhodně navozená atmosféra, ručně psané a graficky vyvedené legendy. V tom všem byl Foglar mistr a znamenitý vypravěč i režisér. Po osmnácti etapách hra skončila chytáním bájného klíče a Jestřáb mohl napsat: „I celý náš život na světě je takovým ALVAREZEM. I v životě máš možnost být na prvním, nebo posledním místě. A právě jako v naší hře, i v životě musíte o vše bojovat, nikdy se nevzdávat, nikdy nevěšet hlavu. A potká-li vás prohra, přijměte tu ránu jako muži. Jděte třeba i docela zpět, na start, ale začněte znovu, neustrňte, nezastavte se! Tak jako při ALVAREZU!“ A při té těžké a obtížné době, která hochy obklopovala. 

Hra sklidila oprávněné nadšení, a proto v následujících letech vůdce Dvojky připravil pro oddíl desítky dalších dlouhodobek jako Poklad Černého delfína, Stavbu Kanadské pacifické železnice, Zlaté údolí či Výpravu na Yucatán.

SVĚTOVÝ PRIMÁT A ROZŠÍŘENÍ

Foglarovi se zároveň podařilo vytvořit herní systém, který předběhl dobu. Tam se obdobný typ programů objevil až v padesátých letech ve školním prostředí. Šlo o tzv. simulační hry využívané pro výuku různých předmětů, které se v krátké době velmi rozšířily. U nás ovšem musel kvůli přerušení činnosti počkat na svůj rozvoj až do sedmdesátých let minulého století. Podle vzpomínek byl i náčelník Rudolf Plajner při obnově skautingu tímto typem her velmi překvapen. Kromě knihy Devadesátka pokračuje, znovu vydané v roce 1969, jistě rozšíření pomohla i příručka Miloše Zapletala ze stejného roku: Jak vést letní tábor, kde se této oblasti také věnuje.

Prostředí turistických oddílů mládeže novým typům programu velmi přálo. Hrál se Alvarez, ale vznikaly desítky, možná stovky vlastních legend, některé i na tehdy společensky nepřijatelné motivy, jako například čeští váleční letci v RAF. Samozřejmě největší rozvoj ale přinesl rok 1989. Celotáborovky či etapovky, jak se dlouhodobým hrám, k Foglarově nelibosti začalo říkat, se rozšířily jak na skautské, tak i na komerční tábory a dnes jsou propagačním tahákem pro mnoho z nich. Nakladatelství Mravenec má přes dvě stě tematických titulů ve speciální ediční řadě. Ovšem pro mnoho táborů se tak etapovky staly hlavní náplní jejich programu a ne kořením, tak jak to zamýšlel a uskutečňoval Jaroslav Foglar.

Celý příběh hry dlouhodobé hry Alvarez, včetně originálních kronikových popisů jednotlivých etap hry si můžete přečíst v knize ALVAREZ, kterou v září vydává Skautská nadace Jaroslava Foglara.