Knižní novinka Barabizna

Co začalo jako zábavný nápad partičky dětí natáčet plnění bobříků na YouTube, se rychle promění v napínavé dobrodružství plné tajemství, odvahy a přátelství. V novince Barabizna ožívá odkaz Jaroslava Foglara v kulisách rozpadajícího se domu za městem i ve světě dnešních dětí. Autorka Lucie Hlavinková v rozhovoru odhaluje, jak propojuje klasické foglarovské motivy s realitou dnešních mladých čtenářů – a proč touha po skutečném dobrodružství nikdy nezmizí.

• Kde se vzal nápad na knihu Barabizna? Pamatujete si ten okamžik, kdy Vás poprvé napadlo napsat příběh party dětí, která natáčí bobříky na YouTube a postupně se propadá do něčeho mnohem hlubšího a temnějšího?

Příběh mě napadl úplnou náhodou, jako tomu bylo i u všech mých předchozích knížek. Vzpomněla jsem si na jedno urbexové video, které jsem viděla už před delší dobou, a najednou se mi v hlavě začal odvíjet dobrodružný příběh o postupném odhalování pravdy.

• Barabizna propojuje svět dnešních dětí
  s foglarovským duchem dobrodružství. Co Vás inspirovalo k tomu přivést do současnosti právě motivy Jaroslava Foglara?

Moje redaktorka z nakladatelství Albatros Hanka Lehečková mě oslovila s nápadem, jestli bych se nechtěla podílet na přiblížení Foglarova odkazu dnešním dětem. Moc se mi ten záměr líbil, navíc jsem měla úplně volnou ruku, byla to moc hezká práce, protože jsem se vrátila do vlastního dětství.

• Foglarovy příběhy byly pro mnoho generací zásadní. Jaký byl Váš první kontakt s jeho knihami? Které příběhy nebo postavy Vás nejvíce oslovily jako čtenářku?

Úplně přesně si pamatuji, jak jsem přečetla Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří, bylo mi asi devět nebo deset let. Obě knihy se velmi lišily o ostatní dětské literatury, kterou jsem znala doposud. Najednou se všechno, co se odehrávalo, zdálo velmi reálné, až znepokojivě. Také se pro mě poprvé objevilo v dětských knihách téma smrti. Na druhé straně jsem byla okouzlena představou tak úžasného dobrodružství a tajuplné atmosféry.

• Četla jste Foglara i v dospělosti, například před psaním Barabizny? Změnil se pro Vás jeho význam nebo způsob, jakým jeho dílo vnímáte?

Ano, předtím, než jsem začala psát Barabiznu, pročetla jsem si úplně všechny komiksy Rychlých šípů, a pár knih, abych si připomněla reálie. Způsob vnímání se samozřejmě změnil, všímala jsem si autorova stylu, celkového vyznění apod., ale význam je pro mě stále stejný – je to literatura, která baví čtenáře dodnes, a to je skvělé.

• Cítíte, že Jaroslav Foglar zůstává i dnes relevantní – a pokud ano, co podle Vás tvoří jeho nadčasovost?

Všechny děti hledají přátelství, kluci i holky. Ve věku čtenářů foglarovek se dětem otevírá svět mimo rodinu, přátelské vazby se stávají důležitějšími, zároveň se děti musí naučit zodpovědnosti a samostatnému fungování, což se může zdát zpočátku děsivé. Ve Foglarových knihách vidí hrdiny, kteří to zvládají právě díky svému přátelství, mohou se jeden na druhého spolehnout, a to je něco, co je inspirativní v každé době.

• V Barabizně se dobrodružství zábavného projektu mění v temnější zápletku plnou tajemství. Jak jste pracovala s gradací napětí a s tím, co dětské čtenáře láká i trochu děsí?

Já sama jako čtenářka mám ráda knihy, u kterých víte, že se pod zdánlivě bezstarostným povrchem skrývá něco hlubšího, znepokojivého, tajuplného. Snažila jsem se, aby tahle zápletka tvořila jádro Barabizny a lákala čtenáře k objevování.

• Klíčové jsou i kulisy – starý rozpadlý dům, tajemství za městem... Je to odkaz na klasické "foglarovské" lokace? Co pro Vás takové místo symbolizuje?

Ano, to jsou klasické „foglarovské“ motivy, které jsou prostě neodolatelné. Barabizna – tedy starý, rozpadající se dům s tajuplnou minulostí je perfektním místem k rozehrání zápletky, na které se ukáží charaktery hlavních hrdinů, jejich vztahy mezi sebou, k rodičům, ostatním spolužákům nebo dalším postavám. Tajemství je potřeba odhalit, protože vysvětluje současnost.

• Hrdinové knihy jsou dnešní děti – připojení k internetu, kamery, youtubový kanál. Přesto se vydávají na cestu objevování, která připomíná časy Rychlých šípů. Myslíte, že dnešní děti mají pořád touhu po skutečném dobrodružství?

Touha po dobrodružství je pro všechny děti společná, to se, myslím, nikdy nezmění, aspoň v to doufám! Máme to jako lidstvo vrozené a on-line svět, přestože je lákavý a zajímavý, nikdy nemůže nahradit svět skutečný, protože v realitě není možné nic uložit, restartovat nebo prostě vypnout, když vás to přestane bavit.

• Jak jste v knize pracovala s přátelstvím, s partou, s "klubem", tedy s tématy, která Foglar tolik rozvíjel? Dá se podle Vás něco z toho přenést do současnosti?

Přátelství a dětská parta je podle mě ten hlavní motiv, který nezestárne opravdu nikdy. Kruh nejbližších kamarádů je něco, po čem všechny děti touží a s čím se mohou ztotožnit.

• Co byste vzkázala rodičům, skautským vedoucím, knihovníkům nebo učitelům, kteří hledají knihu, jež by dětem ukázala, že skutečné dobrodružství může začít i dnes – třeba u starého domu za městem?

Vzkázala bych jim, že jejich práce s dětmi je nenahraditelná, dospělí - tvořící vzory dětem, mají obrovskou zodpovědnost, která je však neuvěřitelně odměněná. Já sama si svůj život bez knih vůbec neumím představit, čtu pořád a díky knihám jsem už zažila dobrodružství za tisíc životů. Ale stejně tak si nedovedu představit život bez chození do přírody, během ročních období se v ní odehrává bezpočet malých dobrodružství a doslova zázraků. Už jsem viděla tolik divokých zvířat, proměňující se krajinu i les! Doufám, že tohle všechno se dostalo i do mých knih, a že se bude čtenářům líbit. Malým i velkým.

• A nakonec – zrodil se při psaní Barabizny i nápad na další příběh ve foglarovském duchu? Můžeme doufat v pokračování, nebo se rýsuje úplně nové dobrodružství?

Zatím nechci předbíhat událostem, uvidíme, jak si Barabizna povede u čtenářů. Ale parta hlavních hrdinů mi přirostla k srdci, tak je docela možné, že spolu zažijí ještě nějaké další dobrodružství. Necháme se všichni překvapit :).

• O autorce

Lucie Hlavinková (*1974) je česká spisovatelka, překladatelka a historička. Na literární scéně se prosadila knihami pro děti i dospělé, mezi nejznámější patří Projekt pes (ten můj), Když chodí strach nebo oceňovaný román Ztracený na vlnách. Ve své tvorbě často spojuje silné příběhy, historický kontext a živý jazyk. V knize Barabizna přenáší foglarovského ducha dobrodružství do současnosti a ukazuje, že přátelství, odvaha i tajemství mají v dětské literatuře stále své místo.

Foto: archiv autorky Lucie Hlavinkové